Bioodpad - otevřený dopis - reakce na něj

Vážení odpovědní,
Mikulov vždy připomínal svou atmosférou spíše italská města, posledních pár týdnů ale čím dál více Neapoli.

Překypující, páchnoucí odpadové nádoby jak na bioodpad, tak i na odpad komunální zdobí na přilehlých chodnících každý dům města, nemluvě o tisících bílých vykrmených červů na jejich okrajích a povrchu (dovnitř se nikdo pro jistotu ani nepodívá). Samozřejmě, že si nikdo nenechá tuto čpící okrasu stát v průjezdu či v chodbě domu.

Obdobně zdobí plastové pytle přeplněné kontejnery tříděného odpadu po celém městě Mikulově.
„Kam s ním?“ je krásný a vtipný fejeton Jana Nerudy, řešící obdobný případ.

Idea třídění bioodpadu od komunálního není nová a určitě dobrá i článek v 13. čísle mikulovského Zpravodaje argumentuje správnými faktory a statistickými čísly. Až na maličkost. V teplých měsících, kdy je navíc ve městě i spousta turistů produkujících také další odpad, nelze odpadové nádoby odvážet jen každý druhý týden. Při letních teplotách vysoko přes 20 ºC, jak známo, se rozkládá a hnije odpad již po několika málo dnech. Vznikající zápach přiláká pak mouchy i jinou havěť, které se pak postarají o zbytek kalamity.

Snaha šetřit je sice úctyhodná, ale ne za takovou cenu. Koupě obsahově větších odpadových nádob, jak některým stěžujícím se občanům radnice doporučila, situaci určitě nevyřeší, ba naopak budou město více hyzdit.

V jmenovaném článku vychází kalkulace ceny uskladnění tříděného a netříděného odpadu jasně za korunu a tunu. Tak proč netřídit, ale odvážet každý týden oba odpady, alespoň v teplém ročním období? Vždyť je 804,4 tun bioodpadu o 60 % levnější jestli ob týden nebo každý týden.

Navíc by měl někdo z Vás odpovědných zajistit možnost koupě ekologických pytlů na bioodpad v příslušných místních obchodech a supermarketech. Zatím nejsou nikde k dostání.

Jménem mnoha znechucených občanů žádám o přehodnocení a o nápravu této neúnosné situace.
Jitka Plesz

Odpověď - Názor Centra ekologické výchovy Pálava / Eva Řezáčová

Co se týče rozložitelných pytlů na biodopad, jsou k dostání v Tescu na sídlišti i v kancelářích STKO na Brněnské ulici. Nutno podotknout, že sada pytlů, které jste dostali na začátku projektu byla pro inspiraci a pro ulehčení začátku třídění bio, není tedy nutné bio třídit do pytlíku, stačí malá sběrná nádoba, kterou přímo vysypete do biopopelnice a umyjete.

Pokud nestačí popelnice a kontejnery na tříděný odpad jsou plné, vždy je tady možnost aktivně tuto situaci řešit a vyzvednout si na OŽP vlastní barevné pytle na papír a plasty a tyto naplněné vykládat před dům ve správný den.

S pozdravem Řezáčová

Bioodpad – biopopelnice - biovůně  / OŽP MěÚ Mikulov Leona Žárská

Třídit odpad je cool, in, zkrátka je to moderní V současné době je to už nejen trend, ale i nutnost. Zabývat se snižováním produkce odpadu a jeho dopadu na životní prostředí, jehož je člověk součástí, je cesta budoucnosti. S rozvojem civilizace vzrostla nejen životní úroveň, ale bohužel i hromada odpadů vytvořených člověkem, se kterou si příroda i přes velkou snahu prostě sama neporadí. Lidé pomalu přichází na to, že do přírody je třeba vracet jen to, co si z ní vzali. Pěkná zahrádka či truhlík za oknem je chlouba každého majitele domku či bytu. Kopec odpadků ve svém zorném úhlu pohledu ale mít nikdo určitě nechce.

Jednou z možností, kromě omezení kultu spotřeby, je právě ono třídění a následné recyklování odpadů. Majitelé zahrad již dávno třídí své odpadky minimálně na dvě části, jednu do klasické popelnice a s druhou míří na kompost. Protože ví, že zkompostování některých zbytků mu přináší kvalitní hnojivo, potažmo bohatou úrodu. Ne každý má ale zahradu. Přesto i obyvatel paneláku či bytovky může kompostovat. Třeba proto, aby si pak mohl pořídit trochu toho skutečně přírodního hnojiva pro své muškáty či jinou květenu za okny. Nebo aby jeho nedojedený oběd pomohl lepšímu růstu zeleně v parku u domu či u cesty do práce.

Všechno výše uvedené už ale skoro každý zná a ví. Že plasty se dávají do kontejnerů a pytlů žluté barvy, že papír patří do modrých, na to si skoro všichni už zvykli. Že sklo má kontejnery zvlášť na čiré a zvlášť na barevné sklo. Že sběrný dvůr není ve městě jen pro parádu, ale abychom tam mohli dát nefunkční elektro či jiný nebezpečný odpad. To všechno se pomalu stává zvykem, nad kterým není třeba dumat.

Největším a asi ještě hodně dlouho aktuálním otazníkem je problém zápachu, který se line ze sběrných míst. Jenže, je to skutečně problém? Nejjednodušší je přeci to, že onomu trápení předejdu. Základem řešení „biovůně“ je samotné třídění již v domácnosti. Bioodpad má vysokou vlhkost, která se v uzavřeném koši (sáčku) sráží a tvoří zvodnělý výluh. Tento výluh začne hnít a tvořit plyny. Hlavní součástí těchto plynů je methan, který je tím nejcitelnějším odérem dráždícím naše čichové buňky. Mimochodem, také je to velmi silný skleníkový plyn. Pokud je však bioodpad ukládán do speciálních odvětrávaných košů, výluh se nevytvoří; minimalizuje se i zápach. Když ještě využijete kompostovatelné biologicky odbouratelné sáčky, usnadníte si následnou manipulaci s bioodpadem. Odpad jsme tedy roztřídily na plasty, papír, sklo, nebezpečný odpad a zůstává nám bio. Bio jako biologie. Sem patří nejen kytičky, ale i zvířátka. V biopopelnicích nacházíme hlavně ta malá, ne zrovna dvakrát půvabná. Jenže jak tam přišla? Někdo je tam musel naklást. Proč? Protože ho přilákala vůně. A to je asi ten největší problém biopopelnic. Dáváme tam totiž všechno, co si myslíme, že je přírodní. Ano, přírodní věci sem patří. Ale třeba takové citrusy jsou náchylné k plesnivění, a proto není vhodné je kompostovat ve velkém množství. Fungicidy, kterými se ošetřují, se v kompostu bez problému rozkládají (výzkumy ukázaly, že již po šesti týdnech nejsou prokazatelné). Celé ovoce je lepší před vložením do biopopelnice rozkrojit. Ještě větší problém jsou živočišné zbytky (maso, kůže, kosti, exkrementy masožravých zvířat a další živočišný odpad včetně toho, jež je součástí podestýlky). Živočišné zbytky nedoporučujeme v těchto popelnicích skladovat! Protože bez tzv. hygienizace, která zajistí usmrcení původců chorob, dochází právě k oné zmiňované návštěvě much, kladení vajíček a nekonečným průvodům bílých červíků.

Jak tedy předcházet nelibé vůni od popelnic? Třídit a do bio nevkládat živočišné zbytky. K minimalizování vzniku zápachu je vhodné použít kompostovatelné sáčky, které je zatím stále možné získat zdarma u firmy STKO, spol. s r. o. či na Městském úřadě (podatelna či OŽP) nebo zakoupit v hypermarketu Tesco Stores ČR, a. s. v Mikulově. Je samozřejmé dbát na hygienu samotné popelnice. Občasné vypláchnutí vodou do blízkého kanálu (stačí kýbl horké vody s octem) určitě pomůže a není náročné na provedení ani u paneláku. Existují spreje, zásypy proti hmyzu a červům vhodné k aplikování na vnitřní část biopopelnice. Jistě, dalo by se to řešit častějším odvozem. Ale. Třeba jen odvoz biopopelnic do kompostárny v Bavorech znamená jet cca 5 km tam a 5 km zpátky. To máme 10 km. Když bychom jezdili každý týden, to je při 52 týdnech ročně najeto 520 km. Myslíte, že cena nafty, práce řidiče, práce popelářů, amortizace, pojištění a další nezbytné věci nutné k fungování by byly zaplaceny tou pětisetkorunou, která má pokrýt náklady na celoroční svoz bio, směsného i tříděného odpadu? Stále mluvíme o jednom vozu, který rozhodně nestačí pro celé město.

Podtrženo, sečteno, všechno jde bez čekání na to, co udělá ten druhý. Stačí jen chtít. Chtít mít pěkně kolem sebe. Chtít nechat nádhernou přírodu nádhernou a zdravou přírodou nejen pro sebe a své děti, ale i jejich děti, vnuky… Prostě ctít přírodu, protože ať chceme nebo ne, navždy jsme její součástí.

P.S. I snaha se cení. A z maličkostí se skládá celek.

Leona Žárská